Jalovec obecný
Lidové názvy: boleráz, borovec, chvojka
Hlavní rozšíření jalovce je v Evropě a Asii. Evropský výskyt je takřka kosmopolitní.
Vyskytuje se od nížin až do horských oblastí (Monte Rosa 3700 m.n.m.). Léčebná sláva jalovce začala ve středověku, když Arabové vyráběli nezvyklou jalovcovou marmeládu, uváděnou v některých starších lékopisech dodnes. Jalovec byl dlouho spojován s rituální očistou a pálen v chrámech jako součást pravidelných očistných obřadů. Několik lékopisů se dochovalo i na egyptských papyrosech pocházejících z roku 1550 př. n. l.
Používá se i vnitřně při zánětech močových cest, k léčbě nadýmání a dyspepsie (porucha trávení – kvasné a hnilobné pochody převažují ve střevech). Zlepšuje látkovou přeměnu v kloubech, což ho zároveň s močopudností předurčuje k léčbě kloubního revmatismu.
Užívanou částí jsou jalovčinky (galbuly).
Účinné látky: silice je bohatá na monoterpeny – zejména terpineol.
Schopnosti jalovce:
- ulevit při revmatických bolestech
- ulevit při bolestech svalů
- urychlit rekonvalescenci
- ulevit při artritidě a dně
- ulevit při chronickém revmatismu
- vstřebávání edémů
Zajímavosti
Jalovcové bobule byly dlouho používán jako lék v mnoha kulturách.
Jalovcové bobule působí jako silná dezinfekce močových cest, jsou-li konzumovány.
Byly používány indiány jako bylinný lék na infekce močových cest.
Západní kmeny mísily bobule Juniperus communis s kořenem dřišťálu (Berberis) v bylinném čaje k léčbě cukrovky.
Původní obyvatelé Ameriky také používají jalovec jako ženskou antikoncepci.
Plody jalovce se ještě na počátku 20.století používaly k domácí výrobě piva.
Plody jalovce se využívaly i na přípravu pálenky, a to v Polsku a na Slovensku zejména v oblasti Bílých Karpat, kde se vyráběla oblíbená borovička.
Také esenciální olej u jalovce má výborné čistící schopnosti, pomáhá při onemocnění močových cest, čistí krev, je antiseptický na dýchací cesty, účinný na svalové a revmatické bolesti, podporuje pocení.